Šustalova vila
Tichý svědek příběhu, který dal Kopřivnici směr
Uprostřed vzrostlé zeleně Sadu Dr. Edvarda Beneše, v příjemném a klidném zákoutí Kopřivnice, se nachází Šustalova vila – elegantní sídlo z 19. století, které dodnes připomíná dobu, kdy se město měnilo v průmyslové centrum a kočáry z místní továrny mířily do světa.
Uprostřed vzrostlé zeleně Sadu Dr. Edvarda Beneše, v příjemném a klidném zákoutí Kopřivnice, se nachází Šustalova vila – elegantní sídlo z 19. století, které dodnes připomíná dobu, kdy se město měnilo v průmyslové centrum a kočáry z místní továrny mířily do světa.
Ve stínu památných stromů zde stojí vila, která ztělesňuje počátky podnikavosti, řemesla a vize jedné rodiny. Právě tady začal příběh, jenž formoval identitu Kopřivnice a položil základy její průmyslové slávy. Dnes je vila nejen kulturní památkou, ale i živým prostorem pro výstavy, setkávání a objevování příběhů, které tvoří dědictví města.
Šustalova vila – historie stavby
Takzvaná Šustalova vila je typickým reprezentantem obydlí podnikatelské vrstvy formující se v průběhu 19. století. Výstavbu vily v historizujícím stylu inicioval Ignác Šustala, zakladatel kopřivnické vozovky, pro rodinu svého syna Josefa. Stavba umístěná v prostoru nově se rodícího centra obce byla dokončena roku 1889 podle projektu novojičínského stavitele Heinricha Czeikeho. Dnes se Šustalova vila nachází v městském parku, v upravené někdejší zahradě, a je sídlem Lašského muzea v Kopřivnici.
Budova vily byla vystavěna na obdélném půdoryse dynamizovaném rizality, z něhož vystupuje půdorys osmiboké věže. Ta byla zbudována jako dvoupodlažní při jihozápadním průčelí. Fasády věže jsou horizontálně členěny soklovou, kordonovou a korunní profilovanou římsou; v přízemí pozorujeme pásovou rustiku a malá obdélná okna prosvětlující předsíň za hlavním vchodem. Nároží věže zdobí v přízemí toskánské polosloupy; v patře se nacházejí obdélná okna s půlkruhovými záklenky a ionské polosloupy v nárožích. Nad korunní římsou věže sledujeme nízkou plnou atiku doplněnou čučky. Nárožní věž je završena cibulovou bání krytou měděných falcovaným plechem. Do věže lze vstoupit ze západu vchodem ukončeným půlkruhovým záklenkem, v němž jsou osazeny dřevěné dvoukřídlé rámové dveře s nadsvětlíkem. Veškeré dřevěné dveřní a okenní výplně Šustalovy vily, vyjma nově pojednaného hlavního vstupu do muzea v jednoduché boční přístavbě, jsou pojaty v tmavě hnědé barvě. Většina okenních výplní je členěna do písmene „T“. Objekt vily je čtyřtraktový, se třemi podélnými a jedním příčným traktem; část dispozice je přízemní, část patrová. Budova je plně podsklepena; sklepy jsou jen částečně zapuštěné a ze strany exteriéru tvoří nápadný sokl celé stavby. Budova je završena valbovými střechami krytými skládanou vláknocementovou krytinou antracitové barvy. Na hřebenech střech jsou osazena ozdobná železná zábradlí. Nad střešní roviny vystupují čtyři komíny z režného zdiva. Průčelí Šustalovy vily jsou opatřena nátěry ve dvou odstínech světle béžové barvy. Na soklovou část byl použit světle hnědý fasádní nátěr.
Fasády vily jsou členěny jednoduchými, často klasicizujícími tektonickými prvky, jako jsou pásová rustika, nárožní bosáž, pilastry s římsovými hlavicemi, toskánské a ionské polosloupy a podobně. Kordonová a korunní římsa jsou doplněny jemným zubořezem. Po celém obvodu stavby obíhá korunní kladí, jež u patrových částí plní funkci kordonu. Hlavní průčelí je sedmiosé, nepočítáme-li vstupní osu osmiboké věže v nároží. Přízemní středová část západního průčelí je čtyřosá, ze severu k ní přiléhá patrový tříosý rizalit se zasklenou lodžií v přízemí, doplněnou velice zdobným železným zábradlím, z jihu na středovou část navazuje zmiňovaná osmiboká věž. Nižší středová část čelní fasády je zdobená pásovou rustikou, vertikálně členěná pilastry s římsovými hlavicemi, vloženými mezi okenní otvory s půlkruhovými záklenky. Na korunní římsu této části hlavního průčelí dosedá nízké polopatro upravené do podoby atiky s balustrádou. Zadní východní průčelí je desetiosé; dva okenní otvory jsou pojaty jako slepé. Všechna okna jsou pravoúhlá, pod průběžnou podokenní římsou jsou vždy pod každým okenním otvorem, i slepým, umístěny v úrovni parapetní výplně štukové vystupující kvádry připomínající valbu. Obě boční fasády, severní a jižní, jsou čtyřosé; na jižní průčelí však navazuje jihozápadní nárožní věž. V patře severního mělkého rizalitu jsou umístěna tři pravoúhlá okna lemovaná lištovými šambránami s ušima; pozorujeme zde i profilované nadokenní římsy. Jižní průčelí je dynamizováno rizalitem odpovídajícím šířkou zadnímu podélnému traktu, který je v ploše kladí doplněn trojúhelníkovým frontonem.
Interiér Šustalovy vily je plochostropý. Komunikačními osami jsou v jednotlivých podlažích chodby situované ve středním podélném traktu. Do patra vede dvouramenné schodiště s litinovým zábradlím. Hlavní reprezentační místnosti se nacházejí v příčném a předním podélném traktu. V někdejším salonu zaznamenáváme na stropě kruhové štukové zrcadlo s malovanými lištami a s šablonovým ornamentem, ve cviklech sledujeme malovaný groteskový dekor. V bývalém salonu a jídelně se dochovala kachlová kamna z produkce Raškovy kopřivnické továrny na keramiku. Ve všech reprezentačních místnostech byly položeny parkety a osazeny dřevěné rámové dveře s výplněmi v dřevěných zárubních; u oken se zachovaly vnitřní dřevěné skládané okenice. U některých interiérových dveří registrujeme dochované dřevěné římsové nástavce a také dveřní kování. Členění suterénu odpovídá jednotlivým traktům. Sklepní místnosti jsou završeny valenými segmentovými klenbami nebo segmenty do traverz. Ve sklepech se nachází kamenná dlažba.
(text J. Koudelová, Ph.D., NPÚ ú. o. p. v Ostravě, 2016)
- Sloh: historismus
- Autor: Czeike Heinrich
- Vznik: 1889
Heinrich Czeike starší – muž, který navrhl domy, co přetrvaly století
Heinrich Czeike starší
11. května 1844 – 14. června 1906, Nový Jičín
Heinrich Czeike byl respektovaný stavitel a architekt, který v 2. polovině 19. století formoval podobu měst jako Nový Jičín nebo Kopřivnice. Jeho stavby se vyznačovaly nejen precizním řemeslem, ale i smyslem pro estetiku a moderní přístup. Byl typickým představitelem generace, která posouvala architekturu od řemesla k uměleckému a technickému oboru.
Počátky a řemeslný výcvik
Narodil se v Novém Jičíně v roce 1844 do rodiny Ignatze a Karoliny Czeikeových. V mládí navštěvoval místní školu a poté se rozhodl pro dráhu stavitele. Učil se u známého moravskoostravského stavitele Josefa Krause, u kterého získal cenné praktické zkušenosti, na kterých později stavěl celou svou profesní dráhu. V roce 1871 se pustil do vlastního podnikání – založil parní pilu, což mu umožnilo větší stavební nezávislost i rozšíření výroby stavebního materiálu.
Cihelny – výroba vlastních stavebních materiálů
Czeike se neomezoval jen na navrhování budov. V roce 1880 koupil pozemky v Kuníně, kde založil vlastní cihelnu. Zpočátku se cihly vyráběly ručně, ale kolem roku 1887 zavedl do provozu moderní kruhovou pec, která výrazně zvýšila kapacitu výroby.
Specializoval se na střešní tašky různých typů – od tzv. Späziegel a Gerippte až po švýcarské, pařížské či alsaské modely. Ty byly oblíbené a rozšířené po celém regionu.
Na konci století otevřel ještě jednu parní cihelnu v Novém Jičíně, v lokalitě dnešní Štefánikovy ulice, mezi vilou Josefa Bluma a městskou plynárnou.
Stavby, které zanechal
Czeike byl aktivní především v oblasti veřejných budov, měšťanských vil a technických staveb. Při své práci spojoval klasické architektonické principy s tehdejšími moderními trendy.
Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří:
Šustalova vila v Kopřivnici (1889)
Vila určená pro Josefa Šustalu, syna zakladatele kopřivnické kočárovky. Stavba s výraznou věží a bohatě členěným půdorysem dnes patří mezi nejvýznamnější architektonické památky města.
Městský chudobinec s kaplí sv. Ondřeje v Novém Jičíně (1879–1880)
Dnes budova knihovny a galerie. Významná nejen architektonicky, ale i sociálně – Czeike zde propojil funkci s estetikou.
Státní tkalcovská škola (1888–1889)
Významná průmyslově-vzdělávací instituce, jejíž plány Czeike navrhl a stavbu i realizoval.
Krajský soud v Novém Jičíně (1880)
Reprezentativní budova s důrazem na monumentální výraz, hodný soudní moci.
Vily Augusta a Johanna Hücklových (1880–1882)
Typické příklady měšťanského bydlení z konce 19. století s důrazem na komfort a detaily.
Vila lékaře Ignáce Bönische v Kopřivnici
Elegantní a vyváženě komponovaná vila z 80. let 19. století.
Rodina a osobní život
V roce 1868 se Heinrich Czeike oženil s Josefinou Böhmovou. Společně vychovali dvě děti – dceru Stephanii a syna Heinricha Czeikeho mladšího, který později zastával funkci starosty Nového Jičína v letech 1913–1919.
Odkaz stavitele
Czeikeho tvorba přesahovala jeho dobu – tvořil stavby nejen krásné, ale také funkční a kvalitně provedené. Jeho práce stojí dodnes a připomíná éru, kdy se města proměňovala pod rukama poctivých řemeslníků a vizionářů. Zůstal věrný svému rodnému kraji, a i po více než 100 letech je jeho jméno spojováno s tím nejlepším z architektury 19. století na severní Moravě.
Časová osa Heinricha Czeikeho staršího
1844
🔹 11. května – Narodil se v Novém Jičíně do rodiny Ignatze a Karoliny Czeikeových.
1850–1860
🔹 Studuje na nižší reálce v Novém Jičíně.
🔹 Následně se učí u významného stavitele Josefa Krause v Moravské Ostravě.
1868
🔹 Žení se s Josefinou Böhmovou.
🔹 Zakládá rodinu, narodí se mu dcera Stephanie a syn Heinrich mladší.
1871
🔹 Zakládá vlastní parní pilu – klíčový krok k nezávislé stavební činnosti.
1879–1880
🔹 Staví Městský chudobinec s kaplí sv. Ondřeje na Divadelní ulici v Novém Jičíně.
1880
🔹 Navrhuje a realizuje budovu Krajského soudu v Novém Jičíně.
🔹 Projektuje vily Augusta a Johanna Hücklových.
1887
🔹 V kunínské cihelně zavádí kruhovou pec, která zvyšuje efektivitu výroby střešních tašek.
1888–1889
🔹 Navrhuje Státní tkalcovskou školu na Slovanské ulici v Novém Jičíně.
1889
🔹 Projektuje a staví Šustalovu vilu v Kopřivnici pro Josefa Šustalu.
1890s
🔹 Navrhuje také vilu Ignáce Bönische v Kopřivnici.
🔹 Zakládá druhou parní cihelnu v Novém Jičíně na dnešní Štefánikově ulici.
1906
🔹 14. června – Umírá ve věku 62 let v rodném Novém Jičíně.
Ignác Šustala – zakladatel kočárovky, z níž se zrodila Tatra
Ignác Šustala
7. prosince 1822, Kopřivnice – 29. ledna 1891, Vídeň
Ignác Šustala byl průkopníkem podnikání v dopravním průmyslu 19. století, jehož vize a řemeslná dovednost položily základy pro jednu z nejslavnějších automobilových značek střední Evropy – Tatru.
Kořeny a učňovská léta
Narodil se do rodiny dědičného fojta v Kopřivnici. Jeho otec, rovněž Ignác, mu zajistil pevné základy, avšak mladý Šustala se vydal cestou řemesla. Vyučil se sedlářem, kolářem a lakýrníkem, což mu poskytlo komplexní dovednosti pro výrobu vozidel. Na zkušenou vycestoval do Vídně, kde pracoval u dvorního sedláře Philippa Kollera. Právě tam nabyl inspirace i kontaktů, které později zúročil.
Vznik vozovky v Kopřivnici
Po návratu do Kopřivnice roku 1850 založil vlastní malou dílnu. Specializoval se na výrobu kočárů, bryček a později nákladních a poštovních vozů. Díky řemeslné kvalitě a obchodnímu duchu se firma rychle rozrostla. V roce 1853 vstoupil do partnerství s Adolfem Raškou a založili firmu Schustala & Comp.
Podnik se brzy etabloval nejen v Rakousku, ale expandoval i na zahraniční trhy – do Ruska, Haliče, Pruska a dalších oblastí. Šustala otevíral obchodní zastoupení ve Vídni, Praze i Berlíně.
Od kočárů k vagónům a automobilům
Když byla Kopřivnice v roce 1881 napojena na železniční trať, podnik rozšířil výrobu o železniční vagóny. V roce 1890 byla firma přeměněna na akciovou společnost Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft, což znamenalo nový stupeň industrializace a profesionalizace.
Ignác Šustala zemřel o rok později ve Vídni. Po jeho smrti firmu převzali jeho synové, především Adolf Šustala, kteří vedli společnost dál. V roce 1897 spatřil světlo světa první automobil vyrobený ve střední Evropě – legendární Präsident, čímž se začala psát historie automobilky Tatra.
Odkaz a význam
Ignác Šustala nebyl pouze schopný podnikatel, ale také vizionář, který měl odvahu a dovednosti proměnit řemeslnou dílnu v průmyslový kolos. Zasloužil se nejen o rozvoj Kopřivnice, ale i o industrializaci regionu a o vznik automobilky, která se zapsala do světových dějin.
Časová osa Ignáce Šustaly
1822
🔹 7. prosince – Narodil se v Kopřivnici do rodiny dědičného fojta Ignáce Šustaly staršího.
1830–1840
🔹 Navštěvuje školu v Novém Jičíně, učí se sedlářem v Místku.
1840–1849
🔹 Putuje jako tovaryš po Moravě a Rakousku – pracuje mj. u dvorního sedláře F. Kollera ve Vídni.
1850
🔹 Zakládá vlastní dílnu v Kopřivnici na výrobu kočárů a bryček.
1853
🔹 Společně s Adolfem Raškou zakládá firmu Ignatz Schustala & Comp.
🔹 Začínají vyrábět luxusní kočáry a vozy pro domácí i zahraniční trhy.
1860–1880
🔹 Firma expanduje do Ruska, Pruska, Haliče, zakládá pobočky v Praze, Vídni, Berlíně.
1881
🔹 Po připojení Kopřivnice na železnici rozšiřuje výrobu o železniční vagóny.
1890
🔹 Firma se mění na akciovou společnost Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft.
1891
🔹 29. ledna – Ignác Šustala umírá ve Vídni.
🔹 Vedení firmy přebírají jeho synové, hlavně Adolf Šustala.
1897
🔹 Firma uvádí na trh první automobil ve střední Evropě – legendární Präsident.