O Lašském muzeu

Lašské muzeum v Kopřivnici: příběh instituce od roku 1947 po současnost

Lašské muzeum sídlí v historické Šustalově vile na adrese Štefánikova 226 v Kopřivnici. Za více než sedm desetiletí prošlo řadou významných proměn, které odrážejí nejen vývoj samotného muzea, ale i změny ve vnímání kulturní identity města. Dnes je správcem Lašského muzea Kulturní dům Kopřivnice, příspěvková organizace města.
Zdroj: Zemský archiv v Opavě

První kroky: Založení Lašského muzea (1947)

Lašské muzeum bylo slavnostně otevřeno 24. srpna 1947, u příležitosti oslav 50. výročí výroby prvního automobilu v Kopřivnici. Jeho vznik inicioval místní vlastivědný pracovník Emil Hanzelka, který už v meziválečném období shromažďoval regionální materiály s cílem zachovat paměť kraje. Základem nového muzea se staly právě Hanzelkovy sbírky – od archeologických nálezů z okolí města přes etnografické předměty až po archivní dokumenty a fotografie. Muzeum sídlilo od počátku ve Šustalově vile, bývalém sídle rodiny zakladatelů místní kočárovky, které dalo muzeu i symbolický význam. Expozice dokumentovaly nejen historii města, ale i rozvoj keramiky, kočárové výroby a dalších řemesel.

Zaměření na průmysl a vznik technických expozic (1954–1967)

V 50. letech se muzeum začalo více zaměřovat na technický a průmyslový rozvoj města, především na rozvoj automobilky Tatra. V roce 1954 bylo přeměněno na Speciální muzeum průmyslu automobilového a keramického a postupně se tak rodil základ budoucího Technického muzea Tatra. Kromě výroby kočárů a automobilů se expozice začaly více věnovat i výrobě kopřivnické majoliky. Na budování technických sbírek měl zásadní vliv bývalý závodník Josef Veřmiřovský.

Zdroj: Wikipedia.org

Výstavba nového pavilonu a přechod pod Tatra n. p. (1967–1997)

Při příležitosti 70 let výroby automobilů v Kopřivnici vznikla v roce 1967 v areálu u vily nová výstavní hala – prosklený pavilon, určený výhradně pro prezentaci osobních i nákladních vozů značky Tatra. Šustalova vila byla ve stejné době zrekonstruována a nadále sloužila pro kulturně-historické a výtvarné sbírky. V roce 1968 přešlo celé muzeum pod správu národního podniku Tatra a neslo název Technické muzeum n. p. Tatra v Kopřivnici.

Založení Regionálního muzea Kopřivnice (1998)

Po změnách souvisejících s privatizací Tatry v 90. letech došlo ke vzniku Regionálního muzea v Kopřivnici (RMK), které bylo založeno 31. března 1998 jako obecně prospěšná společnost. RMK navázalo na činnost Lašského i Technického muzea a převzalo správu tatrovácké sbírky i expozic v hale a Šustalově vile. Muzeum spravovalo i Muzeum Fojtství, sídlící v nejstarší zachované budově ve městě.

V roce 2005 prošla Šustalova vila rozsáhlou rekonstrukcí a Lašské muzeum bylo znovu otevřeno. Expozice se věnovaly keramické výrobě, kopřivnické majolice, života a dílu malíře Zdeňka Buriana a obecné regionální historii.

Poslední změny: Rekonstrukce 2022 a transformace v roce 2024

V roce 2022 prošla Šustalova vila další rekonstrukcí interiérů. Původní stálé expozice – kopřivnická keramika a Zdeněk Burian – byly ukončeny v listopadu 2021 a postupně rozebrány. Od 6. srpna 2022 je v muzeu nově otevřena výstava Emil a Dana Zátopkovi, věnovaná dvěma nejvýznamnějším sportovním osobnostem města. Obnovení výstav Zdeňka Buriana i keramiky se plánuje v dalších letech. K zásadní změně došlo 1. dubna 2024, kdy byla ukončena činnost Regionálního muzea Kopřivnice jako správce sbírek. Technické muzeum Tatra přešlo pod správu Muzea Novojičínska, a to pod novým názvem Muzeum osobních automobilů Tatra. Lašské muzeum a Muzeum Fojtství přešly pod přímou správu městské organizace Kulturní dům Kopřivnice. Tím se rozšířila kompetence kulturního domu o správu a prezentaci muzejních sbírek, které byly původně evidovány v rámci Regionálního muzea. Lašské muzeum dnes zůstává důležitou kulturní institucí města – ať už svou historií, sídlem ve Šustalově vile, nebo rozsáhlou Lašskou sbírkou, která je zapsaná v Centrálním registru sbírek. Jeho příběh dokládá proměny Kopřivnice jako industriálního i kulturního centra, kde se dějiny výroby, umění a paměti regionu propojují v jedinečný celek.